Založit webové stránky nebo eShop

O nás

 

Jelikož už jednou jsem měla v sekci "O nás" napsanou celou historii mého začátku, ale díky FB......, ale to je dlouhá historie.
 Ti, co sledují vznik Zátišíčka od začátku, ti vědí. Ostatním se tedy představíme znovu, ale už stručněji. Takže stručněji a znovu! Kdo má zájem a trošku času, může se pustit do čtení.

Od dětství jsem byla provázena psy, snad od kolébky, pokud jsem tedy nějakou tu kolíbku měla. Mým prvním parťákem byl úžasný voříšek Punťa, kříženeček něčeho malého a ovčáka, nebo alespoň takto miláček můj vypadal. Pekinéz, ovčák, dalmatin samozřejmě bez pp, jak tehdy také jinak. I ti mne provázeli mým dětstvím.  Můj další ovčák Bady se mnou začal už trošku být akčnějšího rázu, jelikož byla puberta, jezdila jsem na kole na cvičák, složila zkoušky, prostě žila v kynologickém duchu a s myšlenkou, že kdyby existovala nějaká škola o psech, byla bych v tu dobu žhavou adeptkou a věřím, že i skvělou absolventkou se samými jedničkami. Ale v devadesátých letech - žádná sláva, žádný výběr! A začaly diskotéky, objevil se i jedinec opačného pohlaví, který se za tři roky poté stal i mým můžem a láskou na celý život! Byla svatba, jedno dítko, stavěl se domeček, peníze na zbyt nebyly. Přišlo druhé dítě a já prosila manžela, že je potřeba pořídit pořádného hlídače, jelikož manžel pracoval přes týden v daleké Praze a já se na domečku prostě bála. Jaké jiné plemeno k dětem, než úžasného kavalírka v barvě tricolor. Prostě skvělá volba. Jelo se pro něj s velkou parádou až do Frýdku-Místku, kde je množitelů ráj a z tama jsme si dovezli úžasňáčka bez pp. Pan majitel nám ho vytáhl přímo z garáže. Ale ano, na cestu dostal v pytlíku pár ganulek, hmmmm!!! Měl být původně papírový, ale měsíc před tím jsme navštívili výstavu psů v Brně, dnešní INTERCANIS a tam nám tehdy nějaký chovatel řekl, že takového psíka pokud chceme, že pod dvacet tisíc neseženeme. Ale ano, sehnali bychom.....Ale prostě tato slova nás v době, kdy se dodělával domeček dost rozhodila, tudíž právě tato volba. V dnešní době???? Ani omylem! A myslím, že všichni, co si chtějí pořizovat psa s průkazem původu už vědí své! Sledování zdraví u kavalírků je to nej, nej, co můžeme udělat pro toto krásné a milé plemeno. Nemusíme běhat po výstavách, stačí si užívat krás po boku onoho jedince, kde známe rodiče, zdraví a i ta dlouhověkost je o něčem jiném. Můj Arny se nedožil ani čtyř let. Umíral mi v náručí a na tu bezmocnost nikdy nezapomenu. Bolelo to opravdu velmi moc! Po pitvě byla odhalena vrozená srdeční vada. A mohla bych psát ještě další storry a romány.

 I berňulku bez pp jsme měli. Povahově v háji. Bála se všeho, chlapů, bouřky, člověk dupnul a fenečka byla ihned nervózní. A zda to byla berňulka ani nevím. Jelikož rozhodně výšku byť jen 58 cm v dospělosti nedosáhla. Zálomek na ocásku byl takový, že ocas měla na berňáka snad poloviční. Odešla v šesti letech na ledviny,  ach jo. Už nikdy bezpapíráčka, jsem poučená, vyléčená a zklamaná. Není to jen o tom, že bezpapíráček je levnější, může si ho dovolit každý, ale co člověk protrpí, když je pes vážně nemocný, co ho stojí veterinární péče a potom? Ty slzavé oči a bolavé srdce? Když víte, že onen tvor tu nebude dlouho atd. atd. Trpíte celá rodina, děti pláčí, manžel říká, že už žádný pes v domě....Takže jsem snad už vyléčená......SNAD? URČITĚ!  A proto......a možná proto.......Začala další etapa našeho společného života: "Já, manžel, rodina a založení naší rodinné /pidi-midi/ stanice!":-)  Ke třicátinám jsem dostala svoji první papírovu krásku Bellis Ev-An-Or. Příběh této feny obletěl opravdu celou republiky, Slovensko a jiné země. Tento příběh už znovu rozepisovat nebudu, to je potom jen storry pro nové majitele našich psích odchovů!!!  "Tak někdy snad u kafíčka a se štěndem v ruce!";-) No a po Bellis zůstaly v naší stanici dvě feňulky Bellis a Trejsí /Beatris/. Do chovu šla naše Bellis, Bellis č.II. Moje další láska. Její štěnda jsou výcvikově fajní, jak já říkám. Mají to patrně dáno po babičce Bellis, která na cvičáku opravdu šlapala jako hodinky, takže vnoučátka se pobabičkovala patrně. Jsou jedinci, co skládají zkoušky, chodí na cvičák, pasou ovečky, dělají dogtrekking...prostě to tu máme spíš sportovněji naladěné, chichi. A jsou tu i tací berňulínci, prozatím se bavím o céčkovém vrhu, co navštěvují i kino a divadlo! Hold vyšší level!!! Zasvěcení z klubu už vědí. Prostě naše Candy je všude a nesmí nikde chybět, tato holčina je již rovněž uchovněná a začne se, co nevidět věnovat i canisterapii. Další jedinci se k bonitaci teprve chystají. A co se týká ostatních členů naší smečky......Abča je landseerka. Výstavně na tom byla skvěle, ale bohužel DKK 3/3 nás nějak stopla. Abunce už táhne na sedmý rok, ale kondičku a nožky má zatím super, takže ťuk, ťuk...Snad se dožije krásného seniorského věku! Quinta, kavalírka v barvě tricolor. Rovněž dáma na svém místě a její dcera Airyn je dle mého ozdobou naší smečky. Její krásný kukuč, pohyb a povahu snad mnozí znají i z výstav. Prostě je to naše radost!

Tak jsem snad stručně a výstižně popsala začátek a hlavně další pokračování....co nás čeká a nemine. Myslím si, že naše chřibská rodinka, psí rodinka je moc fajn. Vídáme se na psích akcích, píšeme si, jsme v kontaktu. Minimálně 1x ročně v kempu Knížecí rybník na jihu Čech, tam se sejde většina těch, co nás chtějí vidět a chtějí si užít tři dny klidu a relaxu s námi a vychutnat si u toho i klubovou výstavu salašníků.

 

Upozorňuji, že se chystáme přeonačit pouze na dva psí kluky!!!  Rádi bychom  se více chtěli soustředit na vystavování, účastnit se výcvikových táborů, cvičáku a užívat si výšlapů a cestování!  Možná se dám i na agility sport. Tudíž plemeno prozrazovat zatím nechci, sama ještě nevím, čím všechny kolem překvapím. Změna je život!!!devil A tyto stránky patrně úplně zruším! Uvidíme, co přinese čas!


 

 



 

 

 

 

 

TOPlist